Technologie pro virtuální realitu mají mnoho společného s těmi pro 3D, ale není to totéž. V čem se liší? A jak si prohlížet 3D fotky a sledovat 3D filmy ve virtuální realitě?
Sdílet:Virtuální realita je - krátce a stručně - prostředí, ve kterém se cítíte jako v realitě - o realitu ale nejde. Virtuální realita může být kompletně vytvořena na počítači, může ale rovněž jít o záznam ze skutečného světa. Jak to funguje?
Člověk pohybující se ve virtuální realitě by měl co nejvíce smysly vnímat virtuální svět. Nutností jsou tak brýle (či helma s brýlemi), díky níž vidí virtuální svět. V optimálním případě ho vidí stejně kvalitně, jako by byl virtuální svět skutečný - tedy ve 3D, s vysokým rozlišením a ve 360 stupních. Tedy - kamkoli otočí hlavu, tam vidí pokračování virtuálního světa.
Kromě zraku ještě běžně systémy pro virtuální realitu vytvářejí odpovídající zvukový doprovod. U dalších smyslů už je to složitější. Dokonalá virtuální realita by obsahovala i odpovídající pachy a hmatové vjemy - realizované například prostřednictvím rukavic pro virtuální realitu, případně celých obleků.
Systémy pro virtuální realitu určené pro běžné uživatele si zatím kladou výrazně nižší cíle: Důležitý je pro ně zatím hlavně obraz a zvuk. I tady jsou ale potíže: Obraz ještě zdaleka nemívá dostatečné rozlišení a někdy je za virtuální realitu vydáván záznam obrazu, který sice umožňuje otáčet hlavu, ale není prostorový - a uživatel v něm tak nevnímá hloubku. Je tomu tak proto, že mnohé kamery pro virtuální realitu prostě nepořizují 3D (nebo, chcete-li, stereoskopický) záznam.
Nejlevnějším řešením pro virtuální realitu je takzvaný Google cardboard, papírové brýle, do kterých zasunete mobilní telefon. Aby vše správně fungovalo, musí ten chytrý telefon obsahovat gyroskop a měl by mít co nejvyšší rozlišení displeje. Čím jemnější, tím bude ve virtuální realitě lepší obraz. Pokud se vám papírové brýle nepozdávají, existují podobné produkty i z plastu. Podstatné je, že se ušetří na technice - protože zobrazení a výpočty obstarává chytrý telefon.
S tímto typem brýlí si můžete také prohlížet 3D fotografie a 3D videa. Otáčení hlavy do stran vám v tomto případě nic nepřinese, ale vidíte záznam prostorově - ve 3D.
K nejznámějším pokročilejším systémům pro virtuální realitu, které jsou dostupné pro běžné uživatele, patří Oculus Rift, HTC Vive a Sony PlayStation VR. Tyto systémy již zahrnují všechen potřebný hardware pro zobrazování obrazu, o potřebné výpočty se ale stará externí počítač. První dva se připojují k PC, Sony PlayStation VR pak, jak už název napovídá, k Sony PlayStation. Rozlišení displeje pro jedno oko činí u prvních dvou 1080 x 1200 pixelů (obrazových bodů), u Sony 960 x 1080. Ceny těchto zařízení se pohybují od 400 do 800 dolarů.
Je ale nutné říci, že systémy pro virtuální realitu pro běžné uživatele stojí na úplném počátku a pokud o ně bude zájem, lze očekávat, že budou během několika let výrazně zdokonaleny. Nad těmi dnešními se tak už za pár měsíců možná budeme jen trochu opovržlivě usmívat.
Společnost Gartner v jedné ze svých analýz upozorňuje, že virtuální realita a rozšířená realita změní způsob, jak my lidé interagujeme spolu navzájem i jak interagujeme se stroji či se softwarem. Do budoucna tak systémy virtuální reality budou nepochybně zajímavé jak pro běžné uživatele, tak pro mnohé firmy.
Použité fotografie výrobců: Oculus Rift, Sony PlayStation VR
3DJournal, únor 2017
