Dělání 3D fotografií jedním fotoaparátem nebo mobilem má jednu velkou nevýhodu - nemůžete zachytit scény, kde dochází k pohybu. Jak tento problém vyřešit? Jednoduchým 3D fotoaparátem, o kterém bude řeč v tomto článku. Všechny fotografie v textu byly pořízeny právě jím.
Sdílet:Tento článek původně vyšel v roce 2003, kdy ještě vedle sebe v pohodě soužily jak digitální fotoaparáty, tak ty klasické na film. O dvacet let později je již situace jiná a většina z nás fotí buď na digitální fotoaparán nebo na mobil. Přesto si možná rádi přečtete, jak levný trik se tehdy, v roce 2003, nabízel.
Pokud pro stereofotografii - nebo, chcete-li, 3D fotografii - používáte jediný fotoaparát, který mezi pořízením snímků pro levé a pravé oko posouváte, nikdy nemůžete správně zachytit lidi nebo věci, které se hýbou rychleji, než vy stačíte posunout fotoaparát. Na pohyblivé předměty je prostě třeba použít metodu, kdy dojde k vyfotografování levého i pravého snímku současně.
Toho lze dosáhnout nejen pořízením drahého stereofotoaparátu, ale také koupí dvou fotoaparátů obyčejných a jejich spojením. A můžete samozřejmě na zkoušku začít fotoaparáty na jedno použití. Ty nejlevnější přijdou na méně než 100 Kč. (V době psaní tohoto článku byly i levné digitální fotoaparáty příliš drahé - dnes už ale stojí za úvahu právě jejich koupě.)
Jakmile máte dva fotoaparáty na jedno použití, můžete zvolit dva postupy, jak z nich vytvořit 3D fotoaparát. Buď je prostě přilepíte vedle sebe, nebo je umístíte na společný nosič, který vám umožní nastavit mezi nimi potřebnou vzdálenost.
Pokud se rozhodnete pro druhou možnost, můžeme doporučit běžnou umělohmotnou lištu na elektrorozvody, kterou lze koupit v prodejnách pro kutily, např. v OBI. Lišta se skládá z horní a spodní části, které po sobě lze posouvat.
Doporučujeme obě části od sebe oddělit, spodní, tlustší část, zkrátit na 60 centimetrů a z horní odříznout dva kousky široké jako vaše jednoúčelové fotoaparáty. Nyní na horní části lišty přilepte fotoaparáty (my jsme použili Pattex Repair Express, ale jistě vyhoví i řada levnějších lepidel) a pak je nasaďte na spodní část. Výsledkem by měl být stereofotoaparát, který vidíte na úvodní fotografii.
Ať už máte fotoaparáty slepené k sobě nebo jsou na liště, je nyní třeba změřit vzdálenost jejich objektivů (jsou-li na liště, přisuňte je při tomto měření k sobě). Vzdálenost bude pravděpodobně větší než doporučených 6,5 centimetru, ale to nevadí. Jen je třeba s tím počítat při fotografování - čím delší vzdálenost objektivů levého a pravého fotoaparátu, tím vzdálenější od vás musí být nejbližší objekt na snímku.
V jednom z dalších článků 3DJournalu se můžete dočíst, že pro vzdálenost objektivů 6,5 centimetru může být nejbližší objekt na scéně ve vzdálenosti 2 metry, pokud je vzdálenost např. 10 centimetrů, pak jsou to 3 metry, pro 13 centimetrů pak 4 metry. Pokud máte fotoaparáty na liště, je vhodné je od sebe vzdalovat tak, aby vzdálenost objektivů byla rovna jedné třicetině vzdálenosti nejbližšího objektu (nemůžete je však samozřejmě od sebe vzdálit více než je délka lišty).
Originální 3D fotografie složené ze dvou papírových fotografií jednorázových fotoaparátů. Foto: 3DJournal
Vlastní pořizování fotografií je pak už snadné - stačí zabrat v hledáčku jednoho z fotoaparátů vybranou scénu a pak současně stisknout spoušť na obou fotoaparátech. Protože však vidíte scénu pouze v jednom hledáčku, je třeba dávat pozor, aby byly oba fotoaparáty ve stejné výšce (aby lišta nebyla nakloněná) a aby se vám před druhý fotoaparát nedostal nějaký blízký objekt (třeba větev stromu), který druhý fotoaparát 'nevidí'.
Fotografie z fotoaparátů na jedno použití by vám měli vyvolat tam, kde jste ho koupili, dobrou zkušenost máme i s vyvoláním v drogeriích dm (fotografie 9x13 za korunu, film za 59 Kč). A pak už zbývá jen fotografie naskenovat do počítače (můžete je tam ale třeba také 'přefotit' digitálním fotoaparátem - i když je to trochu přes ruku) a v programu 3DJournal složit dohromady.
I když fotoaparáty na jedno použití nenabízejí nijak úžasné snímky (především bývají méně ostré, než by bylo vhodné), na pokusy s 3D fotografiemi, kde jsou objekty v pohybu, určitě postačují. Přejeme vám pěkné fotografie.
3DJournal, září 2003
