3D obrazy je možné tvořit nejen prostřednictvím fotoaparátu a speciálních programů, ale také s perem v ruce nebo v grafickém editoru. V následujícím textu se podíváme nejen na základy 3D kreslení, ale zaměříme se i na řadu důležitých pravidel, která je vhodné dodržet u každého 3D obrazu.
Sdílet:Z ostatních článků zde na 3DJournalu již zřejmě víte, že pravé oko vnímá předměty posunuté trochu víc doleva než levé. Toto posunutí je tím větší, čím blíže je pozorovaný předmět k pozorovateli. S touto znalostí se tedy pustíme do kreslení.
3D obraz je možno tvořit různými způsoby. Ten nejjednodušší spočívá v tom, že nakreslíme 2D obraz a poté vytvoříme jeho variantu pro levé a pro pravé oko. V tomto okamžiku rovnou upozorňujeme, že záleží nejen na správných tvarech a posunech mezi pravým a levým okem, ale také na zvolených barvách. Ukažme si to na následujícího příkladu.
Na obrázku na této straně můžete vidět nebe, vzdálenější a bližší kopce a dva obličeje. I když je obrázek plochý, tedy 2D, tušíme, že nejblíže jsou obličeje a nejdále nebe. Aby vznikl 3D obrázek, je třeba vytvořit dva pohledy - jeden pro levé a jeden pro pravé oko.
My se rozhodneme, že tento první obrázek je pohled levého oka. Pohled pravého oka stvoříme tak, že předměty, které jsou k nám blíž, posuneme trochu doleva (víme totiž, že pravé oko vidí věci více vlevo - a čím jsou k nám blíže, tím více vlevo je vidí).
V grafickém editoru lze posun provést různě. Pokud umíte pracovat s vrstvami, pak je nejjednodušší dát jednotlivé předměty na obrázku do vrstev podle toho, jak jsou od pozorovatele vzdáleny a pak posouvat jednotlivé vrstvy. Pokud s vrstvami vy nebo váš grafický editor pracovat neumíte, je při posunu nutné vždy označit to, co chcete posouvat (většinou nástrojem ve tvaru přerušovaného obdélníka) a poté posunout - a případně vybarvit prostor, který odsunutím vznikl.
Na druhém obrázku můžete vidět pohled pravého oka. Na jeho pravém okraji jsme schválně nechali mezeru, která posunem jednotlivých vrstev vznikla.
Nyní nahrajte oba obrazy do programu 3DJournal a nechte vytvořit 3D obraz. Výsledkem je třetí obrázek. Zkuste se na něj podívat 3D brýlemi. Vůbec nepůsobí prostorově. Ale jak to? Kde jsme udělali chybu?
Jednou z možných chyb je, že jsme pro pravé oko objekty posunuli málo a nebo příliš. Jistě - je možné přesně spočítat, jak velké by posuny měly být, ale při naší práci se zpočátku spolehneme hlavně na náš odhad.
Druhou možnou chybou je, že jsme zvolili špatné barvy. Modročervené brýle přece jen barvy zkreslují a některé odfiltrují. Schválně si zkuste v programu 3DJournal vzít složené obrázky z našeho příkladu (uložit si je můžete kliknutím pravým tlačítkem myši a volbou z menu), vytvořit z nich 3D obrázek a potom šipkou pro posun obrázku umístit jeden pod druhý. Vidíte? Jeden je skoro černý a druhý velmi světlý. Tato nerovnováha (málo červené složky) nám potom při skládání dělá neplechu.
Pokud ovšem zatrhnete volbu Černobíle, rázem se situace mění. Hloubka obrazu je najednou dobře patrná. Výsledek koneckonců můžete vidět na čtvrtém obrázku. (Mimochodem - pro vaše experimenty doporučujeme použít větších obrázků - bude to na nich lépe patrné).
Udělejte ještě jeden pokus: Při pozorování prvního černobílého obrázku zkuste přibližovat a oddalovat hlavu od monitoru. Zjistíte, že v jisté vzdálenosti - v tomto případě by to měl být asi 1 metr - bude obrázek nejlépe patrný. Objekty vpředu budou vypadat, jako by vystupovaly z obrazovky. Co je dobré si z toho zapamatovat? Že posun objektů na levém a pravém obrázku záleží také na vzdálenosti pozorovatele od monitoru (nebo papíru, na kterém je 3D obraz nakreslen).
A ještě jeden pokus: Zkusme k sobě šipkami doprava/doleva (v programu 3DJournal) srovnat pravý a levý obrázek tak, že se budou překrývat přední objekty na levém a pravém obrázku (tedy obličeje). Jistě si vzpomínáte, že původně jsme objekty vzadu nechali na svém místě a posouvali jsme ty vpředu - směrem doleva. Nyní tedy vlastně budou přední objekty na svém místě a objekty vzadu budou vůči sobě posunuty doprava. A výsledek? Při pohledu 3D brýlemi zjistíte, že zadní objekty se nyní jakoby propadají do obrazovky, zatímco ty přední jsou ve stejné rovině jako obrazovka. Můžete to vidět na druhém černobílém obrázku.
Na předposledním obrázku můžete vidět výsledek poté, co jsme změnili barvy tak, aby v obrázku byly rovnoměrněji zastoupeny obě složky nutné pro správné 3D zobrazení - tedy červená a zelenomodrá. Nyní je již 3D efekt lépe patrný - i když samozřejmě v černobílé variantě je pocit hloubky nejsilnější.
A teď si všimněte posledního černobílého obrázku. Působí plastičtěji, než všechny ostatní. Proč? Protože na něm nejsou velké barevné plochy, ale plochy se vzorky. Pokud posunete o malý kousek velkou barevnou plochu, zůstane vlastně na většině míst stejná - stejně barevná - vlastně se jakoby změní jen okraje. Posunete-li ale plochu se vzorkem, změní se barvy všude - vzorek se na všech místech trochu posune. A v tom je ten trik - 3D obrázky mají raději plochy se vzorkem než jednobarevné.
A ještě jedna poznámka - pokud na obrázku mají některé prvky vystupovat před obrazovku, neměly by nikdy protínat okraje obrázku, které tvoří jeho rám.
Při tvorbě 3D kreseb - i 3D fotografií na uvedená pravidla mysleme. Pomůže nám to vyvarovat se chyb, které by zhoršovaly viditelnost našich 3D obrázků.
3DJournal, červenec 2003
