Byly časy, kdy to vypadalo jako něco úplně nemožného. Pak to uměli jen vyvolení, ti, kteří znali ty správné triky. A teď se zdá, že s chytrým mobilem dokáže 3D fotografii vytvořit úplně každý. Nenechte se ale mýlit: Pěkná 3D fotografie stále vyžaduje, abyste použili správný postup.
Sdílet:Dnešní mobilní telefony většinou vytvářejí 3D fotografie tak, že prostě vyfotí scénu a pak dopočítají, jak by asi vypadala z pohledu levého oka a jak z pravého. Výsledky nebývají špatné, ale často si můžete všimnout, že dopočítané části obrazu mají k dokonalosti daleko.
Pro tvorbu profesionálních 3D fotek se zase doporučují speciální přístroje, takové, které mají dva stejné objektivy. Na trhu se čas od času objeví i nějaký model pro amatérské fotografy, ale nebývá to často. Vždy hlavně záleží na aktuální situaci - jestli zrovna 3D fotografie přitahuje pozornost širší veřejnosti, nebo nikoli.
Naštěstí je tu ale ještě jedna možnost: Fotografovat 3D fotografie běžným fotoaparátem nebo mobilem - zvláštním postupem tak, aby fotografii nic nechybělo. A právě o tom bude na následujících řádcích řeč.
Než se pustíme do vlastního fotografování, věnujme tři krátké odstavce úvodu. Za prvé si stručně řekněme, co přesně bude výsledkem našeho fotografování - lidé si pod pojmem prostorový (3D) obraz představují často rozdílné věci. Tak tedy: Zatímco běžné fotografie jsou ploché, 3D fotografie zachycují hloubku fotografované scény. Jeví se proto plasticky. Název 3D je ale trochu nepřesný - ve skutečnosti se jedná o takzvané stereogramy. Objekty na nich vidíte plasticky, ale nemůžete fotografii otočit a na její zadní straně vidět záda fotografovaných lidí. Není to tedy skutečný 3D záznam.
Pro fotografování lze použít jakýkoli digitální fotoaparát včetně mobilu, ale i fotoaparát na film, videokameru, webovou kameru a podobně. Platí to, co v klasické fotografii: čím lepší přístroj (a fotograf, samozřejmě), tím lepší fotografie. Vyfotografované scény je třeba nějakým způsobem dostat do počítače. U digitálního fotoaparátu a digitální videokamery to není problém, u klasického fotoaparátu budete potřebovat scanner nebo fotolab, kde vám vyvolané fotografie uloží na CD-ROM. Spolu s analogovou kamerou lze použít speciální kartu pro počítač umožňující analogový vstup videa. Nejlepší volbou je bezesporu digitální fotoaparát nebo mobilní telefon s dobrým fotoaparátem.
Příklad 3D fotografie ve formátu Anaglyph pro červeno-blankytné brýle. Záběr z France Miniature. Foto: Petr M., 3DJournal
Získané fotografie potom v počítači upravíte speciálním programem, který je k dispozici na našich stránkách. 3D fotografie si lze prohlížet speciálními brýlemi, které lze běžně za pár korun koupit na internetu, třeba na některém ze známých čínských tržišť. Poznamenejme ještě, že se zde zabýváme tvorbou 3D fotografií metodou Anaglyph (s červenomodrými brýlemi), která je cenově dostupná většině uživatelů, podobné postupy však lze využít i u jiných metod. O těch se zmíníme v jiných článcích našeho magazínu.
První kroky pořízení fotografie jsou stejné, jako při běžném fotografování. Vyberete si (nebo naaranžujete) fotografovanou scénu. Abyste mohli získat 3D (stereografickou) fotografii, je nyní třeba fotografovanou scénu zabrat ze dvou různých pohledů. Tak, jako byste ji fotografovali nejprve jedním okem a potom druhým. Poté, co tedy uděláte první snímek (například 'levým okem'), fotoaparát (nebo kameru) posunete kousek doprava a uděláte druhý snímek. Můžete použít stativ, ale praxe ukazuje, že to lze pro běžné fotografování zvládnout i bez něj.
Při prvním i druhém fotografování byste měli držet fotoaparát ve stejné výšce a náklonu. Pokud ho mezi jednotlivými snímky pootočíte, například tak, že bude mířit více k zemi nebo do nebe, případně tak, že bude scéna jinak nakloněná (bude padat doleva nebo doprava), ztížíte si dokončovací práce na 3D fotografii. V případě, že bude pootočení příliš velké, může se stát, že bude vytvoření 3D obrázku v podstatě nemožné. Užitečný tip, jak snadno zajistit ten nejlepší posun mezi fotografiemi, naleznete níže.
Výběr scény je u 3D fotografie o poznání náročnější než u fotografie běžné. Aby vynikla prostorovost vašeho záběru, je vhodné, aby byly na fotografii objekty, které jsou od vás různě vzdálené. Fotíte-li tedy například hory v pozadí, měl by být vpředu na záběru třeba osamělý kámen nebo strom. Právě on pak bude na výsledné stereoskopické fotografii vystupovat dopředu.
O trochu jednodušší je situace, kdy fotografujete v místnosti. Tam většinou jsou nějaké objekty blíže a jiné dále. Například narozeninový dort před skupinou dětí v pozadí.
A se zmínkou o dětech se dostáváme ještě k jedné podmínce, která musí být při stereografickém fotografování splněna. Scéna se mezi jednotlivými snímky nesmí změnit. Pokud vám mezi levým snímkem a pravým snímkem jeden fotografovaný objekt uteče nebo se pohne, výsledkem už nebude fotografie stejné scény z různých úhlů a tudíž ani nebude možné vytvořit 3D fotografii, resp. výsledek nebude valný. Při běžném fotografování jsou naštěstí lidé zvyklí se nehýbat, takže většinou není problém je přimět, aby zůstali nehybní ještě o několik vteřin déle. Horší je to ale například se zvířaty - tam už se většinou bez speciálního stereofotoaparátu neobejdete.
Poté, co je scéna připravena, pustíme se do vlastního pořizování fotografií. Pro fotografování běžných scén se doporučuje posun fotoaparátu (mezi prvním a druhým snímkem) o 7 centimetrů, což je běžná vzdálenost očí. Po několika pokusech zjistíte, že pokud jsou nejbližší objekty vzdálenější, můžete fotoaparát posunout více, ale pokud byste fotografovali například objekt vzdálený jen půl metru, bude i 7 centimetrů moc.
V praxi se doporučují dva způsoby provedení fotografií, první krok je však stejný: Vyberete si nějaký bod scény (rozhlednu v dáli, strom v popředí, přezku na opasku svého strýce). Pak buď obě fotografie děláte tak, aby byl tento bod přesně uprostřed, nebo ho při druhé fotografii posunete přesně o tolik, o kolik se posune fotoaparát - a tuto druhou variantu doporučujeme, dává totiž lepší výsledky. Dobře je to vidět zde na obrázku (první varianta označená jako A, druhá jako B). Nezapomeňte přitom, že pokud je vybraný bod v dáli, je vlastně posun minimální. Pokud totiž fotoaparát posunete o 7 nebo 10 centimetrů, na vzdálené rozhledně, která třeba může být cílem vašeho fotografování, tak malou vzdálenost ani nerozeznáte. Klidně tedy miřte stále do stejného bodu.
Zamiřte objektiv fotoaparátu na fotografovaný objekt a stiskněte spoušť. Potom fotoaparát posuňte doprava a znovu fotografujte. Někdy se doporučuje mířit do stále stejného bodu (A), lepší výsledky dle našich zkušeností ale dává prostý posun fotoaparátu, tedy varianta B. Obrázek: 3DJournal s podporou getimg.ai
Zní tento postup složitě? Naštěstí ho lze ještě dále velmi zjednodušit. Při běžném fotografování stačí prostě udělat fotografii, posunout fotoaparát nebo mobil o cca 7 centimetrů doprava a udělat druhou fotografii. Většinou toto postačí.
Nejjednodušší způsob, jak snadno udělat dobrou 3D fotografii, je tento:
1) Při hledání vhodného záběru si zapamatujte nějaký bod na objektu v popředí (kámen, člověk, strom) a snažte se ho umístit k nějaké značce, kterou vidíte v hledáčku fotoaparátu, například ke křížku uprostřed. Některé kamery a fotoaparáty mají v hledáčku různé značky, které k tomu lze s výhodou použít.
2) Rozkročte se, abyste měli stabilní pozici. Vyfotografujte první záběr.
3) Bez pohybu tělem posuňte fotoaparát doprava o 5 - 10 centimetrů.
4) Zkontrolujte, že vybraný bod je opět na svém místě na svislé ose záběru (a stále ve stejné výšce), například u křížku uprostřed. Udělejte druhou fotografii.
Pokud používáte ručně nastavitelný fotoaparát, doporučujeme ho nastavit tak, aby byl záběr pokud možno celý ostrý. Nastavení, při kterém je ostrý jen hlavní objekt a okolí je rozmazané, není pro stereofotografii příliš vhodné. Většina automatických fotoaparátů naštěstí fotografuje tak, aby byla pokud možno ostrá celá scéna.
Po přenesení fotografií do počítače spusťte program 3DJournal, který si na našich stránkách můžete zdarma stáhnout. Jeho použití je jednoduché. Stačí vlastně mačkat jedno tlačítko na pravém okraji hlavního okna za druhým.
Prvním tlačítkem nahrajte levou fotografii. Druhým nahrajte pravou. Třetím nechte vytvořit 3D foto. Na výsledném obrázku by měly být patrné původní fotografie s různými modrými a červenými 'duchy'. Podívejte se na obrázek 3D brýlemi. Není to přesně ono? Nevadí, fotografii snadno doupravíte.
Protože při fotografování 3D fotografií jedním fotoaparátem bez stativu může dojít k různým nechtěným posunům a natočením, vybavili jsme náš program pro tvorbu 3D obrázků řadou možností úprav. Pomocí šipek nahoru a dolů, doprava a doleva, a tlačítek pro natočení obrázku můžete fotografii zkorigovat tak, aby byl prostorový dojem co nejdokonalejší. Rovněž lze zvolit, zda má být výsledný obrázek černobílý nebo barevný, případně že má mít méně syté barvy. A pak už zbývá pouze jej uložit...
Podrobné informace k použití programu 3DJournal naleznete v dalším článku na těchto stránkách.
A to je vše. Doporučujeme vyzkoušet vytvoření několika různých fotografií - lze volit nejen různé scény, ale také například pro jednu scénu vytvořit jeden levý záběr a více záběrů pravých - s různě posunutým fotoaparátem, případně i různě zamířeným. Pokud si ale hned na úvod nevyberete nějakou komplikovanou scénu (například fotografování hodně blízkých objektů) nebo neuděláte nějakou zásadní chybu (velké naklonění fotoaparátu, druhý záběr úplně jiným směrem než první), věříme, že se vám vaše 3D fotky podaří hned.
V tomto textu jsme samozřejmě nemohli popsat úplně vše, co s tvorbou 3D fotografií souvisí (zajímavými tématy jsou různé koláže a další triky, fotografování blízkých objektů, popisování fotografií, vytváření 3D fotografií se speciálními nástroji). Řadu zajímavých témat najdete v dalších článcích 3DJournalu.
3DJournal, červen 2003
